Ze zákona je každý chovatel povinen nechat očkovat svého psa proti vzteklině ve věku od 3 do 6 měsíců a nadále toto očkování obnovovat (dle použité vakcíny, zpravidla však jednou za rok).
Většina štěňat je v prvních týdnech života chráněna mateřskými protilátkami. Protilátky získané od matky postupně mizí a u štěňat ve věku 8 až 12 týdnů zpravidla klesnou na hladinu, která umožňuje účinnou aktivní imunoprofilaxi. Slabší štěňata s nedostatečnými protilátkami od matky jsou sice více ohrožená, ale schopná reagovat na vakcinaci v dřívějším věku.
Naproti tomu štěňata s vysokou hladinou mateřských protilátek nejsou schopna na vakcinaci reagovat dříve než ve stáří 12 týdnů. To je i důvodem, proč neexistuje univerzální primovakcinační schéma, které by ochránilo různá štěňata za všech okolností.
Psi si potřebují již od štěněcího věku zvykat na společnost a chování ostatních jedinců, je možné některé vakcíny proti psince a parvoviróze očkovat již od věku 6 týdnů s následujícím přeočkováním v 9 týdnech a v 12 týdnech
Uvedené vakcinační schéma je pouze informativní. Každý veterinární lékař by měl zhodnotit momentální nákazovou situaci v daném místě a sestavit optimální vakcinační schéma pro každého pacienta individuálně.
Psinka je velmi nebezpečné virové onemocnění psů s vysokou úmrtností (až 80% nemocných zvířat uhyne). Vnímavá jsou především štěňata od 3 do 12 měsíců, ale mohou onemocnět i zvířata starší. Několik forem tohoto onemocnění postihuje hlavně trávící, dýchací, močopohlavní aparát a centrální nervovou soustavu.
Onemocnění postihující především játra. Ohrožena jsou zejména štěňata. Virus se rozšiřuje mezi jednotlivci přímým kontaktem, nejčastěji infikovanou močí. Onemocnění někdy probíhá bez zjevných klinických příznaků. Pokud se dostavují klinické příznaky onemocnění, jedná se nejčastěji o horečku, zvracení a průjem. Sliznice bývají překrvené a mírně nažloutlé.
Parvoviróza je silně nakažlivé virové onemocnění psů. Projevuje se těžkými krvavými průjmy a úporným zvracením, které bez léčby vede k dehydrataci a úhynu nemocného zvířete. U malých štěňat může parvoviróza způsobit i postižení srdce nebo náhlou smrt, bez objevení se průjmů.
Toto onemocnění, známé také pod názvem "psincový kašel", postihuje horní cesty dýchací s projevy suchého až záchvatovitého kašle, výtoku z očí a nosu. U mladých jedinců je obvyklá i ztráta hmotnosti a nechutenství.
Leptospiróza je bakteriální a velmi nebezpečné onemocnění nejen domácích zvířat, ale i lidí. Původcem tohoto horečnatého a vysoce nakažlivého onemocnění jsou bakterie-leptospiry. Hlavními rezervoáry nákazy jsou hlodavci, kteří mohou po dlouhou dobu leptospiry vylučovat do vnějšího prostředí močí, a vlhká místa se stojatými vodami. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Jako hlavní příznaky onemocnění lze uvést vysoké horečky, žloutenku, krvácivé eroze na sliznici a krev v trusu. Při zanedbání preventivní vakcinace psů nebo při pozdním zahájení léčby dochází každoročně k úhynu řady zvířat.
Vzteklina je infekční nevyléčitelné onemocnění zvířat přenosné i na člověka. Postihuje nervovou soustavu a končí zpravidla smrtí. Původcem onemocnění je virus vyskytující se u nemocného jedince v centrální nervové soustavě a ve slinách, které mohou být infekční již 2 dny před objevením se klinických příznaků. Psi se mohou nakazit pokousáním nebo poraněním od jiného vzteklého zvířete. Příznaky onemocnění zahrnují změny v chování zvířete, ztráta plachosti, lekavost, zvýšení teploty, zuřivost, agresi a slinění.